Nahoru

Z čeho budou mít děti nejkrásnější vzpomínky na dětství?

V dětství děti prožívají nejkrásnějsí a nejdůležitější období, které si nesou do dospělosti milých vzpomínek, zážitků a společných prožitků. kdy byly obklopeny milující rodinou a přáteli.

Vzpomínky na dětství vyvolávají úsměv na rtech dospělých. A to i přesto, že v této době například rodina neměla dost peněz. Vzpomínky na dovolené pod stanem, kam se jelo starou škodovkou, bývají často zalité sluncem. Lidé neměli úžasné dětství pro věci, které vlastnili, ale proto, že měli jeden druhého. A to je věc, na kterou se v dnešní uspěchané době často zapomíná. Mnohdy se rodiče dostávají do paradoxní situace – stále více pracují, aby dětem mohli dopřát materiální statky, ale nemají čas s nimi jen tak být. Nikdy není pozdě se zastavit a uvědomit si, že společně prožitý čas je to nejvíc, co dětem můžeme dát. Až budou naše děti dospělé, nebudou vzpomínat na to, že dostaly nové značkové oblečení, telefon či hračky – ale budou vzpomínat na to, co s rodiči prožily.

A jaké úžasné věci si naše děti budou vždy pamatovat?

1. Když jsme jim četli…

Knížky vytvářejí svět, kterého se každý při čtení stává součástí. Nezáleží na tom, jak je dítě staré, čtěte mu nebo čtěte s ním. Chvíle strávené nad knížkou jsou chvíle velké blízkosti. Nabízí se prostor pro rozebírání situací v knížce, pro povídání si o ději. Číst každý večer před spaním je možnost, na kterou si najde čas každý. A děti na to budou rády vzpomínat.

2. Když jsme jim naslouchali…

V dnešní rychlé a uspěchané době je tak jednoduché zareagovat na dítě slovy: Počkej vteřinu. Realita je ale mnohdy taková, že se nejedná o vteřinu, ani o minutu, ale mnohdy čeká tak dlouho, že se nikdy nedočká. Když už najdeme čas, dítě zapomene, co nám chtělo říct. Okamžiky, kdy chce dítě sdílet nějakou myšlenku, bývají hodně krátké. Poslouchejme vždycky, co nám dítě chce říct – bez ohledu na to, o co se jedná. Když nebudeme naslouchat z našeho pohledu nepodstatným událostem, které se dějí, když je dítě malé, je dost možné, že nebude mít chuť sdílet ty „velké“ události, až vyroste. Když se na vás dítě zase obrátí a řekne: „Maminko, víš, že…“ a vy máte chuť odpovědět: „Počkej vteřinku, jen dopíšu email..“ Zastavte se. A poslouchejte. Z perspektivy dítěte může být sdělení, které vám chce říct, moc důležité.

3. Když jsme je objímali…

Obejmutí je možnost, jak dát najevo lásku druhým, aniž bychom museli použít slova. Nezáleží na tom, jak velcí jsme, obejmutí potřebujeme všichni. Důležité je nepromeškat čas, kdy potřebuje obejmout vaše dítě. A to i ve vyšším věku – například v pubertě. I když v této době se mění způsob, jak s dětmi komunikovat. Místo: Chceš obejmout? Říct: Potřebuji obejmout… Obejmutí je symbol lásky, ale i ochrany.

 

 

4. Na rodinné tradice…

I obyčejné věci se mohou stát neobyčejnými, když je děláte se správnými lidmi. A těmi právě rodina je. Ač se mohou stát rodinné tradice v problematickém období dospívání terčem posměchu a nechuti, až děti vyrostou, vzpomínka je zahřeje u srdce. Každá rodina má tradice a rituály jiné. Vytvořte si takové, které vyhovují právě vám. Může to být každodenní setkání u večeře a sdílení zážitků z všedního dne, nebo již zmiňované čtení před spaním, nedělní procházka či cokoliv jiného.

5. Společné chvíle u jídla…

Bohužel se v dnešní době často stává, že se rodina sejde u jídla jen o víkendech a někdy ani to ne. Najděte vhodný čas, který vám vyhovuje – může to být snídaně či večeře – a udělejte si ze společného jídla obřad. Může být posílen i společnou přípravou jídla – už malé děti se rády podílejí na vaření. Jsou to další chvíle, na které vaše děti nikdy nezapomenou.

6. Pocit, že jsou pro nás jedineční

Tenhle pocit člověk v dospělosti málokdy zažije. Že jsme pro někoho jedineční, neopakovatelní, že nás bezpodmínečně miluje. A že tomu tak je, ať je dítěti rok, deset, dvacet či čtyřicet. Dávejme to dětem dostatečně najevo. Neporovnávejme je s jinými – se sousedovic Aničkou, která má vždycky čisté triko či Pepíkem, který už umí jezdit na kole. Neporovnávejme mezi sebou ani sourozence. Mějme nejoblíbenější dvouletou holčičku a nejoblíbenějšího pětiletého chlapečka (pokud máte zrovna takové děti).

7. Pocit, že jim někdo fandí a věří

Každý jsme jiný, každý má jiné vlohy, nadání. Někdo umí brzy a dobře číst, jiný dobře jezdí na kole… Podporujme děti v tom, co se jim daří a zbytečně je neodrazujme od něčeho, co se nám může zdát jako nereálné. Dejme dětem pocit, že mohou dokázat cokoliv chtějí. Ono to tak doopravdy je. Je to jako v příběhu žab, které měly vystoupat na vysokou věž. Publikum volalo – pozor, spadneš, je to moc vysoko, to nedokážeš… Žáby postupně pokus vzdaly. Na vrchol se dostala jen jedna. Hluchá…

8. Společné hraní…

Děti mají přirozeně hravé duše. Najděte hry, které vás budou bavit a obohaťte jimi rodinný život. Jakákoliv společná činnost, která přináší zábavu a legraci, rodinu spojuje a dává nezapomenutelné zážitky. A nezapomeňte na to, že jsme si nepřestali hrát proto, že jsme zestárli, ale zestárli jsme proto, že jsme si přestali hrát

9. Pocit, že jsme tu pro ně a myslíme na ně…

Životy dětí jsou složeny z malých okamžiků a událostí. Ať jsou to besídky ve školce, škole, závody, soutěže, oslavy… Všechny tyto momenty jsou pro děti něco speciálního. Když si tyto okamžiky pamatujeme, děti cítí, že jsou pro nás důležité. Prožívejte tyto malé události s nimi, ať vědí, že jste tu pro ně vždy.

10. Jak jsme je milovali…

Bezpodmínečně, absolutně, navždy, v každé situaci. Ať vědí, že když se cokoliv stane, jejich rodiče je milují. Že si lásku nemusí zasloužit, ale že prostě je. Že je milujete, i když rozbily vázu, přinesly špatnou známku, popraly se ve škole. Je to dobrý základ pro život.